Franz JosefFakultní nemocnice Olomouc

Olomouc sehrála v životě císaře Františka Josefa I. (1830 – 1916) významnou roli. Navštívil ji celkem desetkrát. Během své třetí návštěvy se dne 2. prosince 1848 v olomouckém Arcibiskupském paláci ujal vlády nad Rakouskou říší, když se jí vzdali ve prospěch svého synovce a syna dosavadní císař Ferdinand I. Dobrotivý (1793 – 1875) a jeho legitimní nástupce arcivévoda František Karel (1802 – 1878).

Jméno císaře Františka Josefa I. na jedné straně figuruje na dekretech, jimiž byla postupně a posléze i jako celek v roce 1860 zrušena C. k. Františkova univerzita v Olomouci a jejichž strůjcem byl tehdejší rakouský ministr kultu a vyučování Leopold hrabě von Thun und Hohenstein (řečený Leo von Thun-Hohenstein, 1811 – 1888), na druhé straně císař povolil roku 1867 zřízení dvou Slovanských gymnázií na Moravě, v Brně a v Olomouci.

Dne 5. srpna 1872 byl 68 let panující monarcha přítomen části maturitních zkoušek na olomouckém Slovanském gymnáziu, sídlícím tehdy v Purkrabské ulici v domě č. p. 150.

Zpracováno podle Fiala, Jiří. „Francjosef“ a Olomouc. Žurnál Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc, roč. 26, č. 2, s. 40.

František Josef I., kolem 1905. Zdroj: Koller Tanár Utódai, Wikimedia	František Čermák, František Josef I. přijímá vládu z rukou svého strýce Ferdinanda Dobrotivého, olej, plátno, kolem 1876, Statutární město Opava. Fotografie faksimile, jež zdobí interiér olomoucké radnice.

Prvního dubna 1892 se usnesl Moravský zemský sněm v Brně na návrh olomouckého poslance Augusta Weebera vystavět v Olomouci novou nemocnici, a to jako soubor pavilonů na svahu Tabulového vrchu v tehdy samostatné obci Nová Ulice. Původní rozpočet stavby obnášel 600 tisíc zlatých, později se snížil na 450 tisíc zlatých.

Velkorysé rozhodnutí sněmu dokládá pamětní deska ve vestibulu pavilonu, který je dodnes označován jako „Franz Josef“. Pamětní deska nesla latinský nápis: „Za vládnoucího císaře Františka Josefa I. přikázal zemský sněm Markrabství moravského dekretem usneseným dne 1. dubna 1892 vystavět tuto budovu k ulehčení chorým.“

V roce 1893 zvítězila v konkurzu na stavbu stavební firma Josefa Jelínka. Projekt řídil zemský stavební ředitel Hugo Kranz. Výstavba nemocnice  započala v červnu 1894, po dvou letech bylo dokončeno i vnitřní zařízení prvního pavilonu, takže dne 19. srpna 1896 mohl být pavilon předán ředitelství zemských ústavů s tím, že z celkem 268 lůžek bylo 105 lůžek přiděleno interně, 95 chirurgii, 56 oftalmologii a 12 lůžek bylo vyhrazeno pro nemocné infekčními chorobami.

Dne 14. září téhož roku byli do zemských ústavů přestěhováni ze staré nemocnice pacienti a 16. listopadu 1896 byla nová nemocnice slavnostně
vysvěcena. Dne 14. září téhož roku byli do zemských ústavů přestěhováni ze staré nemocnice pacienti a 16. listopadu 1896 byla nová nemocnice slavnostně vysvěcena.

V historii budovy Franze Josefa zde sídlily tyto kliniky a oddělení:

• I. chirurgická klinika
• Urologie
• Traumatologie
• KARIM
• Centrální operační sály
• Centrální sterilizace
• I. interní klinika
• Hematologie
• Centrální RTG
• Logopedie
• Geriatrie

Zemské ústavy v Olomouci, dobová pohlednice, kolem 1915.	Pamětní deska založení zemských ústavů v Olomouci ve vestibulu budovy Franze Josefa.
Plán Zemských ústavů v Olomouci, (1901). Budova Franze Josefa je pod číslem 3. Převzato ze statistické ročenky Olomouce z r. 1901 – publikováno v knize prof. Pavla Zatloukala „Meditace o architektuře“.	Letecký pohled na areál Zemských ústavů v Olomouci, 1927.
Letecký pohled na budovu Franz Josef, 2016.	Letecký pohled na budovu Franz Josef, 2020.

Zemské ústavy na Nové Ulici se v dalších letech rozšiřovaly budováním nových pavilonů a přistavováním křídel k pavilonům již zprovozněným. Gynekologie a porodnice se dočkaly vlastního pavilonu 28. prosince 1899, další pavilony byly budovány v následujících letech. V roce 1905 byl postaven podle návrhu zemského stavebního rady Karla Hricha oční pavilon, v roce 1906 byla otevřena prosektura, o další dva roky později dermatovenerologie, laboratoře a druhý operační sál chirurgie.

Roku 1924 byl vybudován pavilon plicních chorob, ORL bylo v budově oční kliniky zřízeno v roce 1925, po dalších pěti letech se otevřelo také dětské oddělení a těsně před druhou světovou válkou bylo otevřeno ortopedické oddělení. Ortopedie spolu s dětským oddělením se těsně po válce  řestěhovaly do samostatné budovy na okraji areálu nemocnice.

V poválečné Olomouci se na dalším rozvoji nemocniční péče výrazně podílela Lékařská fakulta Univerzity Palackého, kterou se podařilo zřídit již 25. října 1945, půl roku před obnovením samotného olomouckého vysokého učení.

Nákres fasády porodnice, 1898.	Pavilon plicních chorob byl vybudován v roce 1924.
Pavilon oční kliniky byl postaven v roce 1905.	Fasáda budovy Franz Josef.

• Lékaři zemských ústavů v Olomouci na fotografii z roku 1925. V první řadě sedí zleva prof. Lédl (ORL), dr. Smoler (chirurgie), doc. Odstrčil (kožní), doc. Votruba (interna), prim. Zirm (oční), prof. Rapant (chirurgie), prof. Kabelík (patologie), prim. Ztratil (rentgenologie). Ve druhé řadě stojí zleva dr. Vignaty a dr. Krč. Ve třetí řadě stojí zprava dr. Pumprla, čtvrtý zpravaje dr. Rozsypal (kožní), pátý zprava dr. Prachař a druhý zleva doc. Blatný (interna).

Pro péči o nemajetné nemocné a starce se od raného středověku zřizovaly ústavy zvané špitály, slučující v sobě chorobince, chudobince a starobince. V Olomouci vznikl první špitál, a to špitál sv. Ducha, krátce po roce 1246 v místech dnešního Divadla hudby a Muzea umění Olomouc v Denisově ulici. V roce 1845 byla někdejší špitální budova zdemolována a na jejím místě postavena trestnice.

Menší městský špitál, určený původně pro nemocné leprou, stával pravděpodobně od 14. století v dnešní Riegrově ulici. Za třicetileté války Švédové špitál pobořili, ale v druhé polovině 17. století byl obnoven. Špitál zanikl v roce 1758. Za městskými hradbami vznikl již ve 13. století špitál pro malomocné. Stával jihozápadně od dnešní železniční stanice Olomouc – Nová ulice. Nepřečkal výstavbu tereziánské pevnosti v letech 1742 – 1754 a jeho budova byla zničena.

Čtvrtý špitál - sv. Ondřeje - stával od roku 1347 na olomouckém předměstí zvaném Ostrovy (dnešní Pasteurova ulice, v místech obchodního domu Senimo). Roku 1642 jej zbořili Švédové, ale již před rokem 1670 byl znovu vystavěn. V roce 1744 však musel ustoupit výstavbě pevnosti.

Za vlády císaře Josefa II. byly špitály zrušeny a nahrazeny státními nemocnicemi. V Olomouci vznikla již v roce 1784 „Filiální nemocnice a zaopatřovací ústav pro chudé nemocné, rodičky a nalezence z města a jeho předměstí“, a to ve zrušeném klášteře minoritů u sv. Jakuba (v místech dnešních bočních traktů a zadního traktu Filozofické fakulty UP v ulici Křížkovského 10). Byla původně městskou institucí pod správou magistrátu, teprve v polovině 19. století byla prohlášena vládním výnosem za instituci státní a veřejnou. Od roku 1862 se nemocnice nazývala „Moravské zemské všeobecné ústavy v Olomouci“.

Prostory v nemocnici byly velmi omezené a nedostačovaly nárůstu nemocných. Roku 1893 muselo být odmítnuto přijetí asi 420 nemocných z kapacitních důvodů. Celkový počet ošetřených v roce 1895 činil 2804 osob.

• Pohled na část severní fronty Předhradí, 1745; pod č. 1 špitální kostel sv. Ducha. Zdroj: Muzeum umění Olomouc